Jak Twitter otevřel Pandořinu skříňku blokováním zprávy o Bidenovi
Minulý týden se Twitter (a v menší míře Facebook) rozhodl zamezit šíření zprávy New York Postu, která prý má dokládat nepotismus a zkorumpovanost Joea Bidena. Chtěl bys se trochu zastavit nad bouří, kterou to vyvolalo. Nejprve ale klasicky krátký rozcestník.
Kupte si aktuální číslo tištěného Finmagu. Najdete v něm můj text o tom, proč je Donald Trump televizní prezident, proč sice není zdaleka první, který operuje s „herectvím“ a čím se v tom odlišuje například od Ronalda Reagana (pro předplatitele ho snad budu moct s krátkým zpožděním zveřejnit i tady).
Na ČRo Plus jsem měl komentář o tom, proč se letos všichni bojí průzkumů a o šancích Bidena vs. Trumpa. Snad tentokrát nikdo nepošle ombudsmanovi Českého rozhlasu další stížnost kvůli mé fotce.
O víkendu vyšel nový díl podcastu Insider serveru Info.cz, kterého jsem byl hostem já a Martin Weiss z Echo24. Můžete si tak poslechnout necelé dvě hodiny přemítání nad letošními volbami a také hodně nad americkými médii. Překvapivě jsme se vlastně dost shodovali. Teda možná ne tak překvapivě.
Na Radiu Wave vysílali v pondělí můj komentář právě ke kauze Twitter vs. New York Post. Jestli chcete jenom krátké shrnutí a nechete se brodit zbytkem kauzy, najdete ho právě tady.
Teď ale podrobně… New York Post je velký bulvární deník vlastněný Rupertem Murdochem, kterému rozhodně nemůžete upřít, že umí dělat famózní titulní strany. Minulý týden se NY Post rozhodl zveřejnit sérii zpráv o Bidenovi a jeho synovi Hunterovi. Všechno se točí okolo Hunterova angažmá v radě ukrajinské firmy Burisma. Jestli je vám to povědomé, není to náhoda: přesně této kauzy se týkal před rokem celý pokus o odvolání Donalda Trumpa, který měl podle demokratů tlačit na ukrajinského prezidenta Volodymyr Zelenského, aby nechal znovu otevřít vyšetřování. To mělo pochopitelně očernit tehdy zatím předpokládaného Trumpova protikandidáta.
Zpráva NY Postu s prominutím pěkně smrdí. Je založená na fotkách a e-mailech, které se měly dostat do rukou redakce skrze jednoho z architektů Trumpova úspěchu v roce 2016, Stevea Bannona, a bývalého newyorského starosty a blízkého spolupracovníka prezidenta Rudyho Guilianiho. Ti se k materiálům měli dostat vcelku podivným způsobem. Data jsou vyextrahovaná z počítače, který měl nechat neidentifikovaný člověk loni v dubnu v opravně ve státě Delaware (což je Bidenův domovský stát). Nenechal tu ale žádné kontaktní údaje a opravený počítač si nikdy nevyzvedl. Majitel opravny, John Paul Mac Isaac, měl být později kvůli počítači v jakémsi kontaktu s FBI – zde jsou detaily poměrně mlhavé – jisté ale je, že v prosinci federální úřad počítač zabavil. Mac Isaac si však zkopíroval data a ta později předal práve Giulianimu.
Doporučuju vám ať si zprávu pročtete sami. Nebudu tu rozebírat všechna její slabá místa. Pokud by vás to zajímalo více, na pět klíčových slabin podle mě dobře poukázal Josh Kovensky na Talking Points Memo. Pro kontext bych ještě zmínil, že Rudy Giuliani měl před NY Postem oslovit i Fox News. „Neschopnost ověřit autenticitu údajného laptopu Huntera Bidena v kombinaci s již existujícími pochybnostmi ohledně Giulianiho jakožto spolehlivého zdroje a jeho touhou po publikaci bez dalšího prověřování vedly televizní stanici k tomu, že zprávu odmítla,“ píše Colby Hall na serveru Mediaite. Katie Robertson na stránkách New York Times pro změnu upozorňuje, že rozpory ohledně zveřejnění zprávy probíhaly i v redakci samotného NY Postu.
Největší bouře propukla ale až po samotném zveřejnění a vůbec to nebylo přičiněním newyorského deníku. Společnosti Facebook a Twitter se totiž nezávisle na sobě rozhodly, že chtějí zamezit šíření této zprávy. Facebook zakročil mírněji než Twitter: dle vedení firmy uměle snížil to, kolika lidem se bude zpráva ukazovat v newsfeedech, alespoň do té doby, než ji bude schopný ověřit tým factcheckerů Facebooku. Twitter se s tím nemazal a rovnou znemožnil svým uživatelům sdílet odkaz na zprávu NY Postu (a dokonce i přímo některé uniklé soukromé fotky Huntera Bidena, které článek obsahoval). Není to poprvé, co Twitter takto blokuje. Je ale bezprecedentní, aby blokoval takto velké, zavedené americké médium.
Zprvu neudal Twitter žádný důvod pro blokaci. Sociální síť před nedávnem oznámila nová pravidla, v rámci kterých nastavila tvrdší podmínky ve snaze zasáhnout proti dezinformacím ohledně voleb a koronaviru. Nabízelo se tak, že Twitter sáhne právě k těmto zdůvodněním. Když ale o několik hodin později sociální síť konečně zveřejnila svoje odůvodnění, argumentovala primárně tím, že zpráva NYPostu obsahuje „hacknuté materiály“. Šéf Twitteru Jack Dorsey druhý den uznal, že celá komunikace ohledně kauzy byla ze strany Twitteru fiaskem. Ani poté se toho ale mnoho nezlepšilo. Twitter zablokoval účet NY Postu a stále ho odmítá odemknout, dokud NY Post nesmaže šest klíčových tweetu s články o kauze.
Asi nemusím vysvětlovat, proč kauza vyvolala takovou bouři. Mně samotnému přijde vcelku neskutečné, aby kvalitu novinářské práce posuzovaly obří technologické firmy ze Silicon Valley a navíc zcela evidentně velmi nekonzistentně. Jak poukázal Glenn Greenwald na serveru The Intercept: kdyby byly posuzovány stejným klíčem kauzy jako Pentagon Papers nebo Snowdenův leak, Twitter by blokoval i tyto legendární žurnalistické zářezy.
To ale nic nemění na tom, že je důležité si uvědomit, že Twitter (i Facebook) se zachoval vcela v souladu s americkými zákony. Klíčový je pro jeho počínání Communication Decency Act z roku 1996 a jeho sekce 230, o které jste možná už někdy slyšeli. Ta zajišťuje právní bezúhonnost internetovým provozovatelům za obsah, který na jejich servery nahrál někdo jiný. Kritici sekce 230 rádi poukazují na to, že si sociální služby vybírají jaké zprávy potlačují nebo naopak algoritmicky vyzdvihují ve svých feedech. Tím podle nich přestávají být neutrálními platformami a stávají se de facto vydavateli s editorskou politikou. Na tom sice asi něco je, ale je to naprosto irelevantní z pohledu sekce 230 CDA, která mezi „platformami“ a „vydavateli“ vůbec nerozlišuje.
Počínání Twitteru jako slona v porcelánu se náramně hodí do krámu americkým konzervativcům, kteří v posledních letech více a více tvrdí, že technologičtí giganti je diskriminují a potlačují šíření konzervativních názorů (podle mě je to nesmysl, respektive je to komplikovanější, ale o tom třeba někdy jindy). Obzvláště senátor za Missouri Josh Hawley se do Twitteru pustil s novou vervou. Hawley je jeden z republikánských senátorů, který se dlouhodobě vyjadřuje pozitivně o nutnosti antimonopolních zákonů. O tom ale příliš nemluví a spíše útočí na zmíněnou sekci 230. V tom se mimo jiné shoduje s Trumpem, který o nutnosti zrušit sekci 230 letos několikrát tweetoval. Republikáni jsou v tomto ale velmi schizofrenní, jelikož Trumpovi vyjednavači mezitím vpisují ekvivalenty sekce 230 do mezinárodních dohod, což do budoucna může zkomplikovat její zrušení či reformu. Není ale vůbec pochyb, že se po aktuální kauze budou soustředit na odstranění ochran sekce 230 pro technologické platformy daleko sveřepěji.
Rád bych vám tu dopodrobna vysvětlil, co je potřeba se sekcí 230 dělat, ale pravda je taková, že si sám nejsem jistý. Současný stav, kdy mohou tak gigantické platformy jako Facebook nebo Twitter libovolně zakročit proti zprávě, která jim nevoní, mi přijde neudržitelný. Naprosto ale chápu obavy zastánců sekce 230 ohledně toho, co se může stát, když vláda začne strkat nos do toho, co kdo může a nemůže mazat.
V něčem by samozřejmě mohlo pomoct antimonopolní rozlámání technologických gigantů na menší celky, což by zajistilo větší konkurenci. Kongres se evidentně k něčemu takovému pomalu odhodlává – před dvěma týdny například vydala antimonopolní komise naprosto přelomovou zprávu, která doporučuje mimo jiné právě rozlámání Big Tech firem (na stručném shrnutí téměř 500 stránkové zprávy pro váš pracuji a vyjde snad brzy na webu Finmagu).
Sám bych byl nejradši, aby se technologické firmy přiblížily standardu svobody projevu, jak je nastavený americkou ústavou a soudy. Tedy velmi zjednodušeně řečeno by sice pochopitelně mohly mazat spam, přímé výzvy k násilí nebo například dětskou pornografii, ale čím více by se nějaký projev blížil politickému sdělení, tím méně by měl být mazán. Jak toho nejlépe legislativně dosáhnout si ale nejsem jistý.
Místo nějakého jasného stanoviska vám tady proto dám rozcestník na doporučenou četbu ohledně sekci 230. Vcelku dobrý základní přehled o tom, co vůbec zaručuje, má Mike Masnick na serveru Techdirt. Masnick je jasný zastánce sekce 230 což je ještě zjevnější z jeho aktuálního článku reagující na kauzu Twitter vs. NYPost. Trohu nuancovanější pohled nabízí Paul M. Barrett na serveru The Hill. Za pozornost stojí také výměna, která proběhla pár dní před kauzou mezi zmíněným senátorem Hawleym a Trumpovou nominantkou k Nejvyššímu soudu Amy Coney Barrett. Záznam ze senátních slyšení najdete tady a sekci 230 se venuje pasáž přibližně od času 1:10:00. Pro úplně geeky je tu jedenáctistránkový apel thinktanku American Economic Liberties Project zaslaný příslušné regulační agentuře FCC (Federal Communications Commision) navrhující reformu sekce 230.
Co se týče samotné zprávy NY Postu, osobně si myslím, že nebýt následného dění, zpráva samotná asi vcelku prošumí. Ano, je tu velmi vidět, že Trumpův tábor se snaží špínu na Bidena tlačit do popředí. Ostatně už od loňského roku bylo velmi nasnadě, že si Trumpova kampaň schovává něco ohledně Bidena a Ukrajiny jako příslovečné říjnové překvapení. Jestli toto má být všechno, moc se ale nepředali. Nemyslím si totiž, že – i za předpokladu, že všechna data jsou skutečně autentická – by zpráva NY Postu mohla nějak zásadně ovlivnit volby. Jednak proto, že její účinek je otupený tím, že podobná obvinění tu lítají už rok, jednak proto, že lidé, co se chystají volit Bidena, mu nechtějí hodit hlas pro to, že by o něm měli valné mínění, ale jednoduše, protože není Trump. To zjevně vychází z celé řady průzkumů.
Na závěr: Když už se bavíme o NY Postu, rád bych zmínil, že majitel deníku Rupert Murdoch se nedávno nechal slyšet, že ve volbách předpokládá drtivou výhru Donalda Trumpa. Moc na tyto předpovědi nedám, ale zrovna Murdoch mi přijde vcelku relevantní. Kromě něho mi přijde ještě o mnohém vypovídající chování šéfa republikánů v Senátu Mitche McConnella, který podle všeho operuje s tím, že jeho strana přijde o Bílý dům. Už několikrát proběhly americkými médii zvěsti, že McConnell řekl svým republikánským kolegům, kteří se uchází o znovuzvolení, ať se v případě potřeby klidně od Trumpa distancují. Nejotevřeněji této příležitosti využil nebraský senátor Ben Sasse, který nedávno řekl, že Trump „utrácí jako ožralý námořník“, „líbá zadky diktátorům“ a chová se k prezidentskému úřadu jako k obchodní příležitosti. Je také znát, že s médii je ochotno mluvit více a více Trumpových spolupracovníků – je možné, že takzvaně krysy opouštějí potápějící se loď?
PS: Tento Substack nejlépe podpoříte tak, že budete sdílet tyto články na sociálních sítích, přihlásíte se k odběru e-mailem (viz tlačítko níže) a ideálně si ho i předplatíte. Jestli jste článek dočetli až sem, odvážil bych se tipovat, že by se vám mohl líbit i exkluzivní obsah, který tu začne v následujících týdnech přibývat a ke kterému se bez předplatného nedostanete.
A jako vždy, hudební tečka do těžké lockdownové doby: