Redneck svodka: Šťastný nový, doutnající rok 2021
Vstup do nového roku byl v USA pěkně divoký...
Celý prosinec jsem si říkal, jak od Nového roku snad budu mít víc času na to, psát tady na Substack víc textů, které se nutně nebudou vypořádávat s překotně ubíhajícím aktuálním děním, ale půjdou víc ve směru článku o populistických „malých modrých knížkách“, které zaplavily Ameriku… Jenže pak mi to překazil tak divoký začátek roku v USA, že zatím na nic z toho nebyl čas. Nebojte, všechno přijde, ale nejprve tedy, co se všechno dělo…
Minulé pondělí vyvrcholil soudní proces s Julianem Assangem, což se americké politiky velmi dotýká. Krátce jsem to komentoval na Wavu.
V úterý proběhlo druhé kolo senátních voleb v Georgii. Obě křesla získali demokraté a o tom, co to znamená, jsem psal na webu Alarmu.
Pak ve středu explodoval Washington DC a podporovatelé Donalda Trumpa ve snaze zvrátit výsledek voleb vyrabovali Kongres. To jsem probíral na celé řadě míst. Nejuceleněji opět v článku na webu Alarmu, případně jako host podcastu Stopáž Honzy Kordovského na Seznamu. Kratší shrnující komentář najdete na webu ČRo Plus.
Krátce jsem událost také po boku Ondřeje Jonáše komentoval telefonicky pro Radiožurnál. Dvakrát pak pro Českou televizi – nejprve ve středu před půlnocí, pak důkladněji v pátek po 12:45.
Je toho spousta, co jsem nestihl. V následujících dnech bych se chtěl nějak vypořádat například s tím, že Twitter trvale zablokoval účet Donalda Trumpa, ale především bych pro vás chtěl připravit co nejdříve nový díl podcastu. Alespoň několik dalších dílů bych chtěl ale udělat trochu jinak. Pokud chcete aktuální shrnutí divokého začátku roku ve zvukové podobě, ideálně sáhněte po zmíněném pátečním dílu Stopáže.
V posledních týdnech jsem si uvědomil, že mám tendenci neustále se v jednotlivých dílech Rednecku (anejenom v nich) zasekávat a vysvětlovat kontext, minulost různých politiků a tak podobně. U některých postav bych to chtěl vyřešit jednou pro vždy a proto bych chtěl udělat teď sérii profilových dílů, kde shrnu všechno podstatné.
První tři politici, kterým bych se takto chtěl věnovat, jsou jasní: Kamala Harris, Joe Biden a Barack Obama. Proč se věnovat Bidenovi, to snad nemusím vysvětlovat. Kamala Harris bude pravděpodobně hrát nejvýraznější viceprezidentskou roli od dob Dicka Cheneyho, a díky své roli jako rozhodujícho hlasu v Senátu snad i větší. Přitom v češtině podle mě neexistuje moc jejích dobrých profilů a kolem toho, jakou politiku představuje, se podle mě vznáší spousta mylných domněnek. Co se týče Baracka Obamy, chtěl bych se především vypořádat s tím, co přesně pro Spojené státy znamenalo osm let jeho vlády a jak (ne)úspěšným prezidentem vlastně byl.
Nemám ale v plánu věnovat se jenom demokratům. Trumpa teď nechám na chvilku být – myslím, že si od něj všichni rádi alespoň na chvíli odpočineme. Dlouho si brousím zuby na profily republikánských populistů a rádoby nástupců Trumpa, jakými jsou senátoři Josh Hawley a Tom Cotton, nebo floridský guvernér Ron DeSantis. Taky bych se rád podíval na zub šéfovi republikánů v Senátu Mitchi McConnellovi.
Už tohle je seznam, který mě zaměstná pohodlně na dva měsíce, nicméně budu velmi rád, když mi napíšete, kdo další by vás zajímal, případně co by vás zajímalo o těch už jmenovaných. Já pro vás mezitím snad stihnu napsat pokračování v duchu článku o „malých modrých knížkách“. Tím dnešní čistě organizační svodku uzavírám a jdu si na chvilku vydechnout po pekelném týdnu…
Pokud byste chtěli přispět k tomu, abych tu byl schopný psát častěji, nejsnáze to můžete udělat tak, že se stanete předplatitelem tohoto Substacku, což můžete udělat pomocí tlačítka níže. Ať už jste, nebo nejste předplatitelé budu moc rád, když mi pomůžete s šířením článků a podcastu tím, že je budete sdílet na sociálních sítích.
PS: Místo hudební tečky tu pro vás dneska mám neuvěřitelné video Arnolda Schwarzeneggera…